Ahoj Dvojkaři! Pojďte se s námi podívat na úvod příběhu o statečných obyvatelích městečka Jacksonvale, kteří o své krásné město díky hamižnosti a zlé vůli přišli. Nesklonili však hlavy před zlým osudem a díky své píli odvaze s nadějí v srdci vydali se vstříct novým zítřkům karavanou na Západ!
Číst více arrow_forward
Ahoj Dvojkaři! Naše výrobní centrum tuzemské kinematografie právě dostřihalo první ze serie výpravných dokumentárních filmů, které váženému divákovi dokreslí představu o tom, jak skvělý ten tábor Dvojka je :D. Pohodlně se usaďte, přejeme silný filmový zážitek. Popcorn vítán ;).
Číst více arrow_forward
Ve čtvrtek se za námi na Dvojku zastavili naši kamarádi z řad integrovaného záchranného systému. Dopoledne to byla doslova psina. Tři fenky, z toho jedno ještě úplně rozlítané osmiměsíční štěně, nám ukázaly, že se dovedou s nejedním živlem dobře poradit. Došlo na odzbrojování, vyhledávání předmětů a lidí a samozřejmě i na obligatorní rukáv. Holky psovodky (existuje tohle slovo?) měly psy tak zvládnuté, že dovolily i některým z nás dospělých Dvojkařů nechat se za rukáv chytit. A je to věc, když na vás běží pětatřicet kilo zubů! Děti se samozřejmě také domáhaly aktivní účasti na hryzavé zábavě, ale my jsme byli neoblomní. Stačí, že je hryžou komáři a ovádi. Na závěr si mohly děti dva pejsky pomazlit. Krmení piškoty a kontakt na blízko byl pro ně jednoznačně zážitek, když se ukázalo, že fenky jsou „mimo službu“ neuvěřitelně přítulné a kamarádské. Odpoledne, když jsme strávili nálož buchtiček se šodo, se pro změnu ukázali kamarádi od jiného řemesla, a sice od řemesla hasičského. Tady se samozřejmě ukázalo, že každý kluk má někde hluboko uvnitř ukrytou touhu stát se požárníkem, stejně jako pověstný dráček Soptík. Prolezli jsme si auťák od nápravy po sirénu. Děti si vyzkoušely požární a záchrannou techniku a zahrnuly kolegy tunou otázek. Na závěr nám hasiči vykouzlili parádní aktivitu – vodní pěnu! Malé děti se v ní doslova ztratily (nebojte, všechny jsme zase našli…). Po skončení akce marodka hlásila 0 ošetření a nám se dost ulevilo :D. Je to k neuvěření, že už máme za sebou včetně příjezdu šest dní. Čas tu letí jako splašený a jednoznačně se ukazuje, že když se člověk baví, tak to strašně. Vždyť za pár dní jsme v půlce a pak už to bude jen zrychlovat!
Číst více arrow_forward
Středečního rána šest karavan, šest skupin osadníků, vyrazilo vstříc neznámu směrem, kam Slunce každý den kloní se k obzoru. Na tvářích dobrodruhů bylo možné vyčíst odhodlání, zápal, ale také obavy a nejistotu. Žádné pohodlí stlané postele, pražádný luxus krbem vytápěné světnice. Jen nekonečná step, hory, nebo naopak suchou nohou jen těžko překonatelné ledové bystřiny. To všechno museli stateční osadníci, obyvatelé dnes již neexistujícího Jacksonvale, na své pouti zvládnout. Osadníci museli odložit své minulé nesváry, zapomenout na malicherné spory z doby, kdy jejich město ještě stálo. Vystaveni všem možným živlům byli nuceni vzájemně si vypomoci při překonávání nelehkých překážek, které jim krajina postavila do cesty. Pod vedením roverů se karavany se všemi úkoly zdárně popasovaly, někdo lépe, někdo hůře. Ale u večerních ohňů bylo možné spatřit jen spokojené, i když unavené tváře. Nejlépe se tentokrát vedlo karavanám Mitchell a Doherty. Největší lán cesty směrem k Západu je nyní za námi. V prachu cesty jen vítr zavál karavanami vyjeté koleje. A v mlhavém večerním oparu se přímo před námi rýsují majestátní vrcholy Skalistých hor. S nadějí i obavami pohlížej osadníci tímto směrem. Neboť je čeká město Denver. Město plné pochybných existencí, lapků a snad i vyvrhelů, poslední výspa civilizace, kde je možné sehnat píci pro unavené koně a vodu pro všechna hrdla. Město, jež nelze při cestě na Západ minout a obejít. Uvidíme, jaké nebezpečí karavanám přichystá…
Číst více arrow_forward
Je nám krásně. Svět tam venku, svět všech těch onlajnů a internetů, je nám tak vzdálený, že už začínáme pociťovat první známky digitálního detoxu. Telefon se změnil jen na drahý budík. Nevíme, co nám naši politici zase vymysleli za novotu, jestli vyhrála Sparta nebo Slavia, jestli šel Jarda Jágrů konečně do důchodu, která celebrita se rozhodla ukázat fotky z dovolené a jaká pohroma se přehnala světem. A vůbec nám to nevadí, právě naopak! Naše starosti se smrskly na to, jestli si půjdeme hrát na louku nebo na kopec, jak vyzdobit zbylé nástěnky, v kolik hodin začít táborák či jestli se vykoupat nebo jít na lanové centrum. No kdo to má! Nejstarší oddíly vyrazily na jednodenní/jednonoční přežití. Vybaveni pouze karimatkou, spacím pytlem, několika nástroji, základními surovinami a dobrou náladou měly za úkol…přežít :D. Uvidím ve čtvrtek odpoledne, v jaké množství a stavu se vrátí. Nebojte, oddílaci jsou samozřejmě s nimi a v otázce přežití mají s dětmi stejný zájem ;). Pokud se nejstarším osadníkům podaří tuto zkoušku se ctí a zdárně složit, vyrazí v jejich stopách v dalších dnech i osadníci z oddílů deset, devět, osm a sedm. Lanové centrum má velký úspěch! Dneska i devítiletí kluci zdárně prolezli celé centrum včetně nejtěžších překážek a dali si dlouhý skluz. Jsou to pašáci. Marodka hlásí jen lehkou, místy žádnou obloženost. Máme vážně šikovné zdravušky a švarného zdravotníka (ruce pryč, děvčata, tenhle je zadaný). Doktor House by záviděl, jaký tým tady máme tým. Posíláme všem pozdravy. Pište pohledy a dopisy, ať si mají děti co schovat pod polštář (vedle všech těch věcí, které si tam i přes naší vůli během dne pozastrkají).
Číst více arrow_forward
Ahoj Dvojkaři! Máme se skvěle, nic nám neschází a výborně nám vaří! Zkusíme si najít chvilku a zveřejnit náš táborový jídelníček. K obědu si vybíráme ze dvou jídel, vždy je k dispozici salát či třeba meloun (supersladký!) nebo nějaká ta okurčička (za nás dospělé palec nahoru. Protože je ale pro některé děti slovo „zelenina“ sprosté slovo, najdou se i tací mezi námi, kteří naše nadšení nesdílejí. No chápete to?). Pravda je, že když si dáme ke snídani čtyři křupavé rohlíky s pomazánkou, ani okurka k obědu nám ten cholesterol nezachrání…nedá se nic dělat, ani letos nezhubneme… zatímco se děti těší na stezku odvahy, my dospělí se obáváme stezky od váhy… Co se týká sladkostí, tak tady bychom mohli v zásobách trumfnout leckterou sámošku. Prosíme rodiče, babičky, dědečky…pokud budete posílat balíček, tak obsah volte s rozmyslem ;). V areálu je i pro děti otevřený kiosek (samozřejmě pod naším dohledem, žádná cochcárna..), takže děti ohledně přeslazených ničitelů zubní skloviny vážně nestrádají. Navíc pro ně máme samozřejmě hromadu sladkostí coby odměn, cen do soutěží, do poutě apod. Dneska (tedy v úterý, kdo ví, kdy se nám podaří opět připojit online a tenhle textík vylepit na web) jsme rozjeli lanové centrum. A je to parádní zážitek, můžeme všem jen doporučit. O děti se stará profesionální instruktor, takže děti se naučí i lézt do úvazku, správně se jistit apod. A když jedete 5 metrů nad střechami chatiček na několik desítek metrů dlouhém skluzu, je to vážně pecka! Pošta z tábora už odešla, takže první várka by měla být již na cestě k vám. Minimálně jeden táborový pohled garantujeme ;). Také jsme rozjeli celotáborovou hru a máme za sebou i první etapu. Zvláštní je, jak v těch westernových filmech vypadá třeba takové lasování jednoduše. Zkušený hrdina ladný pohybem na první pokus čapne za roh statného býka….já jsem prvním pokusem minul, druhým shodil cíl a třetím zamotal laso do větví nade mnou….holt cowboy každým coulem! Naštěstí, naštěstí jsou vaše děti mnohem šikovnější než my, takže první body do celotáborovky už cinkly na konto. A kdo že je v čele, komu se daří, která karavana, která barva jde do trháku? I to vám napíšeme, třeba hned příště, až vyběhneme na kopec (ojoj, ty rohlíky….). A nezapomeňte nás sledovat na FB! https://www.facebook.com/tabordvojka
Číst více arrow_forward