mail tabordvojka@gmail.com

Aktuality z tábora

Na území Šošonů

V noci z neděle na pondělí prošli naši osadníci Totemovým lesem, aby se stali účastníky indiánského rituálu, po jehož absolvování jim bude umožněn přechod přes posvátná území šošonských lovců. Člen rady starších Indiánů Kliká Petra prostřednictvím svých úst tlumočil toto poselství: „Bledé tváře přinášejí z východu železného oře, který dští dým a oheň a leká naše stáda. Bledé tváře přinášejí ohnivou vodu, po které naši válečníci nevidí jasně a při boji jsou k nepotřebě. Bledé tváře si přisvojují půdu, ačkoliv jim nenáleží. Takové bledé tváře kmen Šošonů nikdy na své území bez boje nevpustí. Pokud ale bledé tváře prokážou, že jejich úmysly jsou čisté, Šošoni nebudou klást průjezdu karavan žádný odpor. Domluvil jsem, howgh!“. Osadníci se ctí splnili noční zkoušku. A na druhý den z rána kopit koní již vířila prach šošonského území. Ukázalo se, že šošonští Indiáni oceňují čest, odhodlání a pracovitost osadníků a rozhodli s nimi podělit o indiánskou moudrost a zálesácké dovednosti. Ukázali, jak jezdí na mustangu po indiánském způsobu, naučili osadníky střílet z luků, vysílat signály pomocí bubínků zvaných tam-tam, a další a další drobnosti, které mohou osadníkům usnadnit další cestu prérií. Snad již brzy, během několika mála dní, podaří se našim karavanám spočinout na místě, kde by se dalo vybudovat nové město. Daleko od nespravedlnosti a hamižnosti, která stála za zničením Jacksonvale. Budeme osadníkům držet palce…

Číst více arrow_forward

Co jsem dělali v neděli

Včera neděle byla a jak to tak o nedělích bývá, trochu jsme si zalenošili. No a proč ne!? Měli jsme za sebou polovinu tábora, bylo horko až k zalknutí, bazén vyloženě volal po tom, abychom jej okupovali na celý den a unavené zraky jak dospělých, tak dětí, dávaly tušit, že plážový program by nemusel být vůbec špatný. Celý tábor má za sebou také lanové centrum. Malí i velcí prolezli, prošplhali a prosvištěli všemi zákrutami lanové dráhy. I když samozřejmě ty, kteří ještě nedorostli do minimální výšky, jsem na oblíbenou „ziplajnu“ nemohli pustit.     K večeru jsme pořídili oddílové fotky, které necháme na památku dětem v Rakovníku vyvolat, aby bylo co dát doma na lednici či na nástěnku. Vzhledem k předpovědi počasí je dost dobře možné, že neděle byl poslední koupací den. Na pondělí a další dny nám rosničky hlásí chladnější a někdy i deštivé počasí. To ale nevadí, nějaký ten stupínek na teploměru dolů spíše uvítáme (v neděli bylo nepěkných 30…) a i pro případ deště máme připravený pestrý program. Málem bychom zapomněli – v neděli večer byla noční hra pro děti od 5. do 12. oddílu. Osadníci měli za úkol setkat se se zástupci indiánského kmene Šošonů a přesvědčit je, aby našim karavanám umožnili bezpečný průjezd přes indiánská území. Vše se podařilo a šošonský náčelník Ťuká Petra naznal, že jsme hodni indiánské důvěry a průjezd povolil. No a za týden touto dobou budeme všichni doma. Ale nemusíte mít strach, že by s koncem tábora přestaly z našeho webu proudit informace! Určitě nasdílíme kompletní fotogalerii, jejíž nahrávání je v podmínkách areálu velmi komplikované (žere to data, není tu signál…). Určitě tedy dostanou děti k dispozici několik tisíc fotek, tak jako každý rok. V naší střižně jsou pak nachystána další videa a během následujících dní vám další dvě či tři nasdílíme. A samozřejmě pište! Děti jsou po poště doslova lačné a předání milého dopisu či pohledu je krásným rituálem.

Číst více arrow_forward

Denver

Denver. Poslední výspa civilizace směre na západ, kde je možné obstarat potřebné zásoby k další cestě, vodu a píci pro znavená zvířata, a kde je možné opravit vozy, které jsou po dosavadním putování již notně opotřebované. I když je zde mnohé k sehnání, za vše se zde platí, a to nejen penězi. Nejedna karavana zde již byla v minulosti oloupena či se prostě ztratila, mnohdy se naopak stalo, že osadníci táhnoucí na západ propadli vábení hazardu a nízké morálky a ve městě se usídlili rezignujíc na své objevitelské poslání. Naše karavany samozřejmě ve svém úsilí postoupit co možná nejzápadnějším směrem nepolevily. Ba právě naopak. Jakmile roveři zjistili, jak se ve městě věci mají, karavany se pustily do práce. A byla to práce nelehká! Jednotlivé karavany mezi sebou totiž tentokrát musely soutěžit. Utkaly se spolu na burze, kde se snažily díky svému umu domoci se co možná nejvíce prostředků, bez kterých se ve městě nedá obejít. Posléze se utkaly o přízeň obchodníků a hokynářů, kteří jediní disponují dobře zásobenými sklady. A návdavkem pomohly identifikovat a zneškodnit několik band desperátů, kteří nejvíce ohrožovali město a jeho okolí. Vybaveni vším potřebným k další cestě se nakonec osadníci zúčastnili festivalu, v jehož rámci oslavili fakt, že podle všech ukazatelů jsou již v polovině putování. Zároveň však obraceli ustarané tváře směrem k západu. Podle všech informací povede totiž další cesta již obávaný indiánským územím.  Starosta Denveru se všemožným způsobem snažil rovery přesvědčit, aby od dalšího putování upustili, usídlili se v Denveru a rozšířili řady místní populace. O něčem takovém však roveři ani osadníci nechtěli ani slyšet, a proto bylo možné nad ránem spatřit pouze zvířený prach za plachtami jejich vozů, kterak míří se Sluncem v zádech k masivu Skalistých hor…

Číst více arrow_forward

Přežití, pátek 13. a pohádkový les

Všeobecně se říká, že ty dnešní děti nic neumí, jen si hrají na telefonu, o nic se nezajímají a nic je nebaví. My nevíme, kam na to kdo chodí, naše zkušenost je ale právě opačná. Proto nám nic nebrání vzít třeba děti na 24 hodin do přírody, kde se o sebe musejí téměř sami postarat. Oddílák je s nimi na místě spíše jako morální podpora a dohled, ale všechny takové ty praktické věci jako postavení přístřešku pro spaní, vybudování ohniště a uvaření čaje, příprava dříví apod. je na nich. Jak si kdo ustele, tak si lehne, dalo by se říci. Právě tady se ukazuje, že když je potřeba, děti přepnou z modu „stáhnu si aplikaci“ do módu „zvládneme to sami“ naprosto bez problémů. Během několika desítek minut je vybudováno uklizené a útulné tábořiště s romantickým výhledem do údolí. Noc pak nabídne úchvatnou světelnou přehlídku hvězd a planet, kterou žádná televize nedokáže takhle zprostředkovat. Možná, že právě tyhle chvíle jsou to, co si z tábora děti do život odnesou. Poslední skupina osadníků (oddíly 7 a 8) se nám vrátí do základní tábora na Machův mlýn v sobotu na oběd. V podstatě přesně v polovině tábora. Od tohoto okamžiku už budeme mít celý tábor „pod střechou“ a začneme se věnovat dalším dominantám (olympiáda, pouť, CETEH, výlet na zříceninu hradu Krakovec, táborové divadlo, táborová pouť…a další a další). S touhle náloží akcí nám tábor začne ještě více zrychlovat. Vždyť už za týden touto dobou budeme pomalu balit! Pátek 13. jsme přežili bez větších nehod. Přesto k několika došlo. Tou největší asi byl nenadálý letní deštík kolem 16. hodiny, který nás sice na chvíli vyhnal od bazénu, ale jinak nám spíše pomohl. O trochu totiž alespoň srazil na teploměru naměřených 29 stupňů do mnohem příjemnějších hodnot. Večer se potom konal pohádkový les, další tradiční táborová dominanta. Osadníci ze dvou nejstarších oddílu připraví krátkou procházku pro čtyři nejmenší oddíly, na které na ně čeká několik stanovišť se zábavnými úkoly. A tuhle aktivitu máme rádi i my, dospělí, hlavně pro to, že se na nejstarších dětech docela dobře projeví potenciál nutný do výbavy budoucích praktikantů. A my věříme, že pár takových prágošů mezi dětmi určitě nalezneme ;).

Číst více arrow_forward